Gunung Ijen: Místo, kde síra váží více než lidské zdraví

Temnota. Temnota, jen občas přerušovaná chabým světlem hornických čelovek a vzdáleným svitem Kantova příslovečného hvězdného nebe nad námi, a strmá několikakilometrová cesta do výše 2 799 m.n.m., tak začíná každý pracovní den sirného horníka z Východní Jávy. K hvězdnému nebi tu paradoxně vzhlíží jen turisté, jež se rozhodli vystoupat na Gunung Ijen, známý svými unikátními modrými plameny a již zmíněnou těžbou síry.

Vystoupání k sopečnému kráteru je však pro horníka jen zlomek toho, co musí během své pracovní doby zvládnout. Jakmile se přehoupne přes vrchol, čeká na něj temná skalnatá propast a cíl mu určují pouze modré plameny a dokonalá prostorová paměť. Čím více se přibližuje k modré záři, tím se stává vzduch těžší a štiplavě páchne. Zápach má na svědomí jedovatý oxid siřičitý. Na rozdíl od turistů si ale většina horníků nemůže svou plynovou masku dovolit, takže jsou nuceni pracovat bez ní.

Sotva sestoupí ke kráteru sopky, začíná několikahodinové rubání ztuhlé síry. Fyzicky už tak vyčerpávající práci mu navíc neustále ztěžuje úmorné horko vyvěrající z jedovatě tyrkysového kyselého jezera a štiplavý oxid siřičitý. Poté, co horník nasbírá dostatek síry, začíná výstup s přibližně 90 kilovým závažím zpět k vrcholu sopky, během kterého si tito drobní Asijci „dopřejí“ jen pár krátkých přestávek. Pokud mají horníci dostatek síly a zdraví, vrací se pro „setan emas“ (ďáblovo zlato), jak síře sami přezdívají, ještě alespoň jednou.

Přestože se jedná o práci velmi náročnou a rizikovou, dostane horník, dle slov průvodce Andreana Saputry, pouze asi 1 000 IDR, tedy zhruba 1,5 CZK, za kilo síry. V chudém regenství Banyuwangi, kde si běžní pracující lidé vydělají kolem 2,5 mil. IDR (cca 3 800 CZK) měsíčně, jsou horníci vnímáni jako velmi vážení členové komunity, ovšem za cenu neustálého ničení zdraví.

 




There are no comments

Add yours